Slavná japonská automobilka Toyota přenesla své výrobní know-how do zcela nečekané oblasti, a to do chovu prasat v prefektuře Kagošima. Aplikací systémů pro odstraňování plýtvání se farmářům podařilo výrazně zefektivnit každodenní provoz, ušetřit desítky hodin práce a snížit fyzickou náročnost.
Když se setkají dvě odlišná odvětví
Japonská automobilka Toyota ukazuje, že osvědčené principy řízení výroby nemusí fungovat výhradně na montážních linkách. V největším japonském regionu produkujícím vepřové maso totiž pomáhá tamním zemědělcům zavádět metody známé z automobilového průmyslu. V prefektuře Kagošima začal specializovaný tým automobilky aplikovat slavný systém Toyota Production System, který je založen na systematickém odstraňování plýtvání, standardizaci práce a průběžném zlepšování známém pod japonským pojmem kaizen.
Důvodem pro tento netradiční krok jsou palčivé problémy, které dnes trápí celý živočišný sektor. Patří mezi ně rostoucí provozní náklady, akutní nedostatek pracovníků, stárnutí stávající zaměstnanecké základny, vysoká fyzická náročnost práce a v neposlední řadě také zdravotní rizika spojená přímo s chovem zvířat.
Tradiční zvyky proti efektivitě
Jednou z největších překážek, kterým musel tým čelit, nebyly chybějící technologie, ale hluboce zakřeněné pracovní návyky. Podle lidí zapojených do tohoto projektu se řada postupů v zemědělství předává tradiční metodou založenou na pouhém pozorování. Zkušený pracovník sice ví, jak konkrétní úkol provést, avšak jeho cenné know-how často není formalizováno ani snadno přenositelné na nováčky. Když se zástupci Toyoty začali ptát na důvody, proč se určité činnosti provádějí konkrétním způsobem, setkávali se s prostou odpovědí, že se to tak přece dělalo vždycky. Zde se střetly dva odlišné přístupy. Snahou Toyoty je rozebrat každý pracovní proces na jednotlivé dílčí kroky, změřit potřebný čas, identifikovat zbytečné pohyby a následně upravit samotný systém tak, aby se snížila fyzická zátěž a práci zvládl i méně zkušený člověk. Zpočátku se projekt potýkal se skepsí, kdy se farmáři ptali, co může automobilka vědět o prasatech. Odpor však opadl ve chvíli, kdy se první hmatatelné změny objevily v praxi.
Měřené výsledky v každodenním provozu
První úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat a projevily se v několika konkrétních oblastech:
- Úspora času při hledání: Lepší organizace pracovních pomůcek a zavedení pravidla, že každý předmět má své pevné místo, ušetřila zaměstnancům přibližně 4,5 hodiny práce měsíčně, kterou dříve trávili hledáním vybavení.
- Plynulejší přesun zvířat: Instalace jednoduché příčky v široké chodbě omezila nepředvídatelný pohyb prasat a snížila čas potřebný k jejich přesunu o 34 procent.
- Zrychlení složitých operací: Úprava povrchu a zúžení trasy vedly k tomu, že činnost vyžadující dříve čtyři pracovníky a přes hodinu času nyní zvládnou dva až tři lidé za zhruba 30 minut.
- Konsolidace vybavení: Spojením dvou různých vozítek na vážení selat a asistenci při porodu do jednoho zařízení se snížila fyzická zátěž a ušetřilo se zhruba 12 pracovních hodin měsíčně.
Produktivita nespočívá jen v robotech
Celý projekt v Kagošimě zřetelně ilustruje širší trend, který zdaleka přesahuje hranice zemědělství. Zatímco firmy dnes často spojují růst produktivity především s masivní automatizací, robotizací nebo nasazením umělé inteligence, zkušenost Toyoty dokazuje, že obrovský a dosud nevyužitý potenciál stále dřímá v samotné organizaci práce. Automobilka zde navíc nevystupuje jako výrobce aut zkoušející štěstí v novém oboru, ale jako expert přenášející své know-how v oblasti řízení procesů. Nabízí totiž to nejcennější, čím disponuje: schopnost hloubkově analyzovat pracovní postupy, odhalovat plýtvání a systematicky zavádět drobné změny s okamžitým a měřitelným efektem.
