Když se řekne práce ve výrobě, málokdo si představí flexibilitu. Nový průzkum společností Grafton Recruitment a Gi Group však odhaluje, že samotný směnný provoz lidem tolik nevadí, pokud mají slovo v plánování svého času a dostanou férové podmínky.
Směny nejsou strašákem, klíčem je komunikace a plánování
Pohled na pracovní trh v oblasti průmyslu a výroby často provádějí zažitá klišé. Jedním z nejčastějších je představa, že zaměstnanci na pozicích takzvaných modrých límečků odmítají pracovat v nesouvislých režimech. Aktuální data z průzkumu, který oslovil celkem 1050 respondentů, však vykreslují zcela jiný obrázek. Přestože letošní průzkum Mozaika pracovního trhu ukazuje, že obsazování směnného provozu považuje za problematické plných 65 procent zaměstnavatelů, realita mezi samotnými pracovníky je optimističtější.
Téměř sedm z deseti dotázaných uvádí, že se směnným režimem dokáže fungovat zcela bez větších potíží. Pro 36,7 procenta pracovníků je tento způsob organizace práce dokonce plně vyhovující. Dalších 33,2 procenta přiznává, že jim sice směny přinášejí určitá omezení, ale bez větších obtíží je dokážou skloubit se svým soukromým životem. Pouze zhruba třetina lidí vnímá směny jako radikální a negativní zásah do svého volného času.
Co na to odborníci z praxe?
„Ve výrobě často slýcháme, že lidé nechtějí pracovat na směny. Data z našeho aktuálního průzkumu ale ukazují, že realita je podstatně složitější. Zaměstnanci směnný provoz většinou přijímají jako součást své profese. Rozhodující pro ně ale je, zda znají své směny dostatečně dopředu, mohou si je alespoň částečně přizpůsobit a zda firma za náročnější režim nabízí odpovídající podmínky,“ vysvětluje Jitka Kouba, marketingová ředitelka společností Grafton Recruitment a Gi Group.
Z jejich slov vyplývá, že silnou motivací pro setrvání v takovém režimu jsou pro téměř polovinu zaměstnanců nadstandardní příplatky. Pro 41 procent lidí hraje zásadní roli zase možnost získat delší volno.
Flexibilita i tam, kde dříve nebývala
Pojem flexibility se v moderní době nejčastěji skloňuje v souvislosti s kancelářskými profesemi, prací z domova nebo hybridními modely. V prostředí výrobních hal a závodů má však tato flexibilita zcela odlišné konkonto. Znamená především schopnost firmy naslouchat potřebám lidí při sestavování harmonogramů.
Téměř čtyři z deseti pracovníků ve výrobě již dnes mohou využívat nějakou formu pružné pracovní doby. Může jít o posunutí začátku konkrétní směny, možnost napracování zameškaných hodin nebo vzájemnou dohodu o výměně směn s kolegy na pracovišti. Firmy, které tuto volnost umožní, podle expertů získávají obrovskou výhodu.
Rozhodující detaily a chybějící benefity
Samotná volnost v rozvrhu však k udržení spokojených týmů nestačí. Průzkum upozorňuje na propastné mezery v oblastech, které by měly představovat běžný standard. Data ukazují následující nelichotivou bilanci:
- Více než 70 procent pracovníků ve výrobě nemá k dispozici žádné dny placeného zdravotního volnaboli sick days.
- Na hranici pěti týdnů dovolené nedosáhne ani polovina ze zaměstnaných lidí ve výrobním sektoru.
- Dotované závodní stravování může využívat pouze přibližně třetina všech oslovených respondentů.
- Bezplatné praní a údržbu pracovních oděvů zajišťují zaměstnavatelé pouhým 18 procentům pracovníků.
„Modré límečky často nezaujmou moderní benefity typu příspěvků na zdravotní péči, kulturu nebo sport. Chtějí především férové podmínky, které jim usnadní každodenní život. Zaměstnanci si dobře spočítají, o kolik peněz přijdou, když kvůli nemoci zůstanou doma. Protože většina z nich nemá k dispozici sick days, často raději nemoc přechází,“ dodává Jitka Kouba s tím, že zavedení pouhých dvou nebo tří dnů volna může ochránit zdraví celého týmu a zásadně odlišit firmu od konkurence.
